Velký konec mála

18. listopadu 2009 v 21:37 | JajPi |  Divné story
Psáno jako slohová práce na téma vyprávění, pohádka - bajka - hororová pohádka. Nemyslím, že to odpovídá tématu, ale nic lepšího už nesplodím. Nevím, zda-li je to dobré, to chci, aby jste posoudili vy.. A pak se rozhodnu, jestli to takhle odevzdám.

Díky za pomoc, Reikko :-*


Ten den si pamatuji, jako by to bylo včera. Stál jsem na zábradlí vysokého mostu, rozklepanou rukou se přidržoval chladné železné konstrukce, zíral do klidné vody a přemýšlel, zda mám opravdu skočit. Zrovna jsem myslel na to, proč i já nemůžu být tak klidný a vyrovnaný jako voda tekoucí pode mnou, když jsem za sebou uslyšel zastavující auto. Rychle jsem se otočil, jestli to náhodou není policie, která by se mě snažila donutit, ať slezu dolů. Ne, místo toho tam z auta vystoupili dva podivní muži v bílých hábitech s rouškami přes obličej.

Ach ano, takže takhle začal celý můj příběh. Jen jeden malý krůček od smrti mě 'zachránili' neznámí lidé a slibovali, že když půjdu s nimi, budu na tom mnohem lépe. A já jim jako malá naivní ovečka věřil. Nepamatuji si, jak vypadala budova, do které mě odvedli, ale už nikdy nezapomenu, jak vypadala ta místnost, ve které jsem od té doby prakticky trávil veškerý čas. Čtyři zářivě bílé stěny na sobě měly několik rudých fleků, které mě nutily od první strávené minuty tam přemýšlet, jestli je to vážně čísi krev. Nejspíš to i byl jejich účel. Uprostřed toho všeho byla tvrdá postel, jestli se to tak ještě dalo nazývat s popruhy pro mé připoutání. Tady se odehrávaly veškeré jejich pokusy. Cpali do mě nějaké prášky, po kterých jsem pomalu ztrácel paměť, dále mi nejspíš jednou denně dávali elektrické šoky. Nevím, jestli to bylo vážně jednou za den, ztrácel jsem pojem o čase. Jediné, o čem jsem přemýšlel, když jsem se hrabal ve vaně plné injekčních stříkaček abych našel tu správnou s protilátkou proti jedu, který mi píchli bylo, proč jsem vlastně tenkrát z toho mostu neskočil.

A pak, jednoho dne, mě probudila ostrá bolest hlavy a strašlivá zima. Zjistil jsem, že se válím venku, kdesi v odpadcích. Podle listí všude kolem byl už podzim. Vstal jsem a pomalu se vydal prázdnou ulicí. Bylo brzy ráno, obchody ještě zavřené. Koukl jsem do jedné výlohy a lekl se vlastního odrazu. Co se to se mnou stalo? Už jsem to nebyl já, koukal na mě jiný člověk, po obličeji mnoho šrámů a jizev, které prosvitaly i pod roztrhaným oblečením a ty rysy ztrhanější, než kdy bývaly. Slibovali mi, že mi pomůžou, ale místo toho využili jen mou tělesnou schránku ke svým nechutným pokusům a ze mě je teď zrůda, které už nic nezbývá. Nejsem tam, kde jsem byl, teď jsem na tom mnohem hůř. Kde mám nějaký důvod ke svému žití? Vážně ho nenalézám.

Loudavým krokem jsem se vydal mě už dobře známým směrem k tomu mostu. Po cestě jsem potkal dívku. Krásnou, usmívající se dívku. Když mě spatřila, úsměv jí z tváře zmizel. Chci být právě jako ona… Milujeme marnivě, narcisticky a povrchně.

Opět stojím na zábradlí, jenže tentokrát nezírám na hladinu vody, ale na krajinu kolem mě, vybarvující se s východem slunce, tudíž příchodem nového dne, kterého se už nedočkám. Já nejsem otrok Boha, který ani neexistuje. Smrt jednoho je tragédie, ale smrt milionu je jen statistika. Ale já jsem svatý, mám schůzku se sebevraždou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danduliii Danduliii | Web | 19. listopadu 2009 v 15:28 | Reagovat

No... Waw.

2 Reikko Reikko | Web | 20. listopadu 2009 v 21:28 | Reagovat

Ale, vůbec nemáš zaž, JajPinko :-*

3 Reikko Reikko | Web | 20. listopadu 2009 v 21:28 | Reagovat

sakra! :D zač! :D

4 JajPi JajPi | 20. listopadu 2009 v 22:40 | Reagovat

hehehe D: ale mááám

5 Mahul Mahul | Web | 21. listopadu 2009 v 18:23 | Reagovat

Wou...Moc pěkně napsaný.. a fakt smutný, takový drsný...sem si řikala..Kdo byli, ti s tou rouškou.. a onooo...no fuj...Hezky napsaný

6 iWusZka iWusZka | Web | 21. listopadu 2009 v 19:32 | Reagovat

Je to moc dobré <33 Úžasně jsi to napsala a slečna Reikko ti nejspíš úžasně radila <3
Miluji vás.

7 iWusZka iWusZka | Web | 21. listopadu 2009 v 19:32 | Reagovat

Chmm... Nemůžu si pomoct. Je v tom něco zvláštního. Zvlášť poslední dva řádky. Nutí mě to přemýšlet...

8 JajPi JajPi | 22. listopadu 2009 v 18:49 | Reagovat

[7]: Ano, Reikko mi dost radila :).. takové ty detaily dovymýšlet a tak..

ovšem ty poslední dva řádky.. moje prácě.. už moc poslouchám Mansona, ah :(

9 dfef dfef | 30. listopadu 2009 v 17:56 | Reagovat

Test je určen lidem od 10 do 18 roků. Ted si v duchu rekni jmeno kluka,holky,kterou máš tak rád a tolik ji miluješ...do mesíce se do tebe zamiluje.Mas 5 minut na to,abys toto poslal 15 lidem.Kdyz to neudelas,budes mit 5 roku smulu v lásce a flirtu*TIRED*... Dnes ve 22:00 ti zapipa SMS od vysnené lasky kdyz toto pošleš...(zatím se vše vyplnilo

10 Kira Kira | Web | 19. prosince 2009 v 22:52 | Reagovat

Tak to je naprosto boží, jako jeden z mála příběhů na internetu jsem to mohla číst, bez toho aniž bych přeskakovala řadky, smekám

11 Kathy Kathy | 22. prosince 2009 v 5:05 | Reagovat

Wow, smekám.. Krása :)

12 fallen angel fallen angel | Web | 13. února 2010 v 19:29 | Reagovat

drsné... a nádherný

13 Sumon Sumon | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 10:22 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama